O sychravém posledním říjnovém podvečeru se sešla skupinka rodičů odrostlejších dětí se specifickými potřebami. Ke svému setkání využili klubovnu Kolpingovy rodiny na náměstí v Moravském Krumlově. Otevřela se nejrůznější témata, včetně péče o znevýhodněné děti.

Aktuální témata a potřeba najít jejich řešení

V úzkém bezpečném kruhu se zde otevřela debata o běžných denních situacích, ve kterých se pravidelně rodiče nacházejí a jak se je snaží řešit. Povídali si o možnostech vzdělávání svých dětí a různých sociálních službách, které již měli možnost vyzkoušet či o kterých vědí, ale jsou jim z různých důvodu nedostupné (většinou kvůli velké vzdálenosti). Silná osobní svědectví o houževnatosti a vůli rodin dostát svým povinnostem a zabezpečit potřeby svých dětí nejlépe, jak dokáží.

Setkáním se linula tenká červená linie naznačovaných a těžce vyřknutelných obav: „Ale, co bude dál!?“ Péči rodičů, dětí se specifickými potřebami, doplňoval vzdělávací systém, ze kterého děti dovršením 26 let věku (některé i dříve) musejí vystoupit. Celé rodiny se tak dostávají do složitých dilemat a jsou nuceni dělat nelehká rozhodnutí, jako je například, který ze členů rodiny převezme plně celodenní péči o dítě. A následně, pokud tedy tento přechod dítě absolvuje, pak na rodičích zůstává nejen péče o dítě, ale i veškerá stimulace a snaha o sociální rozvoj. Jenže každý, kdo si podobnou situací prochází, potvrdí, že sociálně rozvíjet bez sociálního začlenění lze jen těžce. Rodiče pak bývají svědky toho, jak se dítě, dříve stimulované školní docházkou, začíná uzavírat a nadějně nastartovaný pokrok ve vývoji je brzděn.

Vytvořme místo, kde budeme společně naslouchat

Sociolog Jan Keller napsal: „Úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se chová k těm nejslabším, tedy k postiženým, nemocným a starým.“

Ze setkání rodičů jsem si neodnášela nijak zvláště silnou jistotu o úrovni naší společnosti. Na druhou stranu jsem si minulý týden pochutnávala na skvělém cheesecaku v kavárně Pohodička v Náměšti nad Oslavou (Sociálně terapeutická dílna Kavárna Pohodička), kde jsem byla pěkně obsloužena šikovnou dívenkou, která se mi pochlubila s novou sukní. A tak mi opět zní v uších krédo Kolpingova díla ČR.

„Otevíráme srdce a podáváme lidem pomocnou ruku, aby uměli být sami sebou a našli si své místo v rodině i ve společnosti.”

Vytvořit pro tyto děti bezpečné místo, kde budou moci být sami sebou, kde se budou moci rozvíjet svým tempem a kde bude nasloucháno jejich potřebám. Společně s rodiči, kteří se sešli, můžeme vykročit na tuto cestu a začít pracovat a utvářet toto útočiště.

Zároveň hledáme další rodiče, kteří by se rádi zapojili do naší snahy. Můžete nás oslovit emailem: info@kolpingmk.cz (Drahomíra Nečasová).